All translations of this statement (including in Albanian, Arabic, Bahasa Indonesian, Bahasa Malaysian, Burmese, Chinese, Czech, Dutch, English, Farsi, Finnish, French, Georgian, German, Greek, Italian, Japanese, Korean, Norwegian, Polish, Portuguese, Russian, Serbian, Slovenian, Spanish, Swedish, Tigrinya (Eritrea), Turkish, Ukrainian) are available here.
Co nejsilněji odsuzujeme agresi Ruské federace vůči Ukrajině.
Článek 2 odst. 4 Charty OSN zakazuje „hrozb[u] silou nebo použití síly jak proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoli státu, tak jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s cíli Organizace spojených národů.“ K tomuto zákazu Charta explicitně uvádí pouze dvě výjimky: individuální či kolektivní sebeobranu dle čl. 51 Charty v případě, že dojde k ozbrojenému útoku, či zmocnění Radou bezpečnosti OSN podle kapitoly VII Charty. Žádná z těchto výjimek se na tuto situaci nevztahuje. Ruská federace především nemá právo individuální sebeobrany proti Ukrajině.
Právo na sebeurčení nepředstavuje právní základ k vytvoření „států“ z donětské a luhanské oblasti na Ukrajině. Z tohoto důvodu je jejich uznání Ruskou federací flagrantním porušením ukrajinské územní celistvosti a jako takové tudíž bez právních důsledků. Protože tato území nejsou státy, nemůže se Ruská federace dovolat práva kolektivní sebeobrany v jejich prospěch, aby obhájila svůj útok na Ukrajinu. Ve stejném smyslu se Ruská federace nemůže spoléhat na domnělý „souhlas“ těchto entit s cílem obhájit jakoukoliv intervenci na ukrajinském území pro jakýkoliv účel.
Jelikož neexistuje žádné právní odůvodnění k jejímu použití síly proti Ukrajině, dopouští se Ruská federace jasného porušení článku 2 odst. 4 Charty OSN a aktu agrese / útočného činu.
Kromě toho může tento akt agrese zahrnovat i spáchání zločinů agrese osobami v postavení, v němž mohou efektivně kontrolovat či řídit politické či vojenské akce Ruské federace.
Vyzýváme všechny členy Organizace spojených národů, aby splnily své závazky vyplývající z porušení zákazu agrese, který je kogentní normou mezinárodního práva (ius cogens), spáchaného Ruskou federací. Tento zákaz přetrvává bez ohledu na porušení. Tudíž státy musí spolupracovat, aby tuto agresi zastavily skrze legální prostředky; nesmí žádnou situaci, kterou agrese vytvoří, uznat jako legální; ani nesmí poskytnout pomoc či asistenci k udržení situace.
Na závěr připomínáme třetím státům, včetně Běloruska, že jednání státu, který dovolil, aby jeho území, jež dal k dispozici jinému státu, aby bylo tímto jiným státem použito ke spáchání útočného činu, může být samo o sobě aktem agrese / útočným činem.
Dr Anan Alsheikh Haidar
Professor Tatsuya Abe
Dr Constantine Antonopoulos
Professor Masahiko Asada
Dr Danae Azaria
Professor Guimei Bai
Professor Jack M. Beard
Dr Markus P. Beham
Dr Gleb Bogush
Professor Antonio Bultrini
Philippe Blaquier Cirelli
Professor Dr Erika de Wet
Professor Amos O. Enabulele
Dr Gloria Fernández Arribas
Dr Luca Ferro
Professor T.D. Gill
Professor James A. Green
Professor Patrycja Grzebyk
Professor Alonso Gurmendi Dunkelberg
Professor Christian Henderson
Professor Michał Kowalski
Professor Jang-Hie Lee
Dr Marja Lehto
Dr Eliav Lieblich
PD Dr Christian Marxsen
Dr Carrie McDougall
Professor Tadashi Mori
Professor Claus Kreß
Professor Koichi Morikawa
Dr Robert Muharremi
Professor Mary Ellen O’Connell
Professor Inger Österdahl
Dr Federica Paddeu
Professor Anne Peters
Dr Erin Pobjie
Dr Chiara Redaelli
Professor Brad Roth
Professor Dr Tom Ruys
Svit Senković
Dr Michael Smith
Professor Christian J. Tams
Professor Jennifer Trahan
Professor Jure Vidmar
Dr Sharon Weill
Dr Hannah Woolaver
* Toto prohlášení je učiněno členy Výboru jednajícími v jejich vlastním jméně a vyjadřuje pouze vlastní postoje podepsaných.